وَعَلَى ٱلثَّلَٰثَةِ ٱلَّذِينَ خُلِّفُوا۟ حَتَّىٰٓ إِذَا ضَاقَتْ عَلَيْهِمُ ٱلْأَرْضُ بِمَا رَحُبَتْ وَضَاقَتْ عَلَيْهِمْ أَنفُسُهُمْ وَظَنُّوٓا۟ أَن لَّا مَلْجَأَ مِنَ ٱللَّهِ إِلَّآ إِلَيْهِ ثُمَّ تَابَ عَلَيْهِمْ لِيَتُوبُوٓا۟ إِنَّ ٱللَّهَ هُوَ ٱلتَّوَّابُ ٱلرَّحِيمُ
Ignác Veselý / A. R. NyklA prominul rovněž třem, kteří zůstaveni byli vzadu: tehdy když přílis úzkou stala se jim země při vší rozlehlosti své, ba ve vlastních duších cítili se úzkými a domnívali se, že není útočiště před Bohem, mimo k němu samotnému. Poté obrátil se k nim Bůh laskavě, aby kajícně obrátili se k němu: neboť Bůh rád obrací se ke kajícným a jest milosrdný.