وَوَصَّيْنَا ٱلْإِنسَٰنَ بِوَٰلِدَيْهِ إِحْسَٰنًا حَمَلَتْهُ أُمُّهُۥ كُرْهًا وَوَضَعَتْهُ كُرْهًا وَحَمْلُهُۥ وَفِصَٰلُهُۥ ثَلَٰثُونَ شَهْرًا حَتَّىٰٓ إِذَا بَلَغَ أَشُدَّهُۥ وَبَلَغَ أَرْبَعِينَ سَنَةً قَالَ رَبِّ أَوْزِعْنِىٓ أَنْ أَشْكُرَ نِعْمَتَكَ ٱلَّتِىٓ أَنْعَمْتَ عَلَىَّ وَعَلَىٰ وَٰلِدَىَّ وَأَنْ أَعْمَلَ صَٰلِحًا تَرْضَىٰهُ وَأَصْلِحْ لِى فِى ذُرِّيَّتِىٓ إِنِّى تُبْتُ إِلَيْكَ وَإِنِّى مِنَ ٱلْمُسْلِمِينَ
Ignác Veselý / A. R. NyklA doporučili jsme člověku laskavé jednání vůči rodičům jeho: neb s útrapou nosila jej matka jeho a s útrapou porodila jej; a nošení jeho a (kojení až k) odstavení (trvalo) třicet měsíců. A když dosáhl dospělosti své a dosáhl věku čtyřiceti let, řekne: „Pane můj, povzbuď mne, abych vděčným byl za dobrodiní, jež prokázal's mi a rodičům mým; a abych konal dobro, v němž zalíbení bych nalezl; a učiň mne správným v potomstvu svém — neb kajícně obracím se k tobě a zajistéť jsem z odevzdaných do vůle tvé.“